Smithovi se už dlouho pokoušeli o dítě, ale manželka stále nemohla otěhotnět. Rozhodli se využít náhradního otce. V den kdy měl náhradní otec přijet, pan Smith políbil svou ženu: "Jdu pryč. Ten muž by měl přijet brzy." O hodinu později šel kolem náhodou podomní fotograf miminek, doufajíc, že udělá obchod.
"Dobrý den, madam. Přišel jsem kvůli.."
"Oh, není potřeba nic vysvětlovat, očekávala jsem vás. Pojďte dál."
"Vážně? No dobře. Specializuji se ve své profesi na miminka..."
"Přesně v to jsme s manželem doufali. Odložte si a posaďte se...Tak, co takhle začít?"
"Nechte všechno na mě madam. Většinou zkoušíme dva ve vaně, jednoho na gauči, třeba i pár na posteli..Někdy je zábava zkusit i podlahu obývacího pokoje, můžete se opravdu odvázat."
"Podlaha? Vana? Žádný div že u mě a Harryho to nefungovalo."
"No, madam, žádný z mé profese nemůže zaručit, že to pokaždé bude mít skvělý výsledek. Ale pokud vyzkoušíme několik různých pozic, a zachytíme to z takových..šesti sedmi různých úhlů, budete určitě s výsledky spokojena."
"Ale, to je velmi hodně.."
"Madam, je to má práce.Mohl bych být vevnitř a venku během pěti minut, ale to by pak výsledky za nic nestály."
"Jestli jsem si to nemyslela" vzdychla paní Smithová.
Fotograf otevřel svůj kufřík a vyndal z něj album s fotkami miminek.
"Tohle bylo uděláno na vrcholu autobusu v centru Londýna."
"Ach můj bože!" zvolala paní Smithová, zakrývajíc si ústa kapesníkem.
"A tahleta dvojčata šla překvapivě dobře, když vezmete v úvahu, že jejich matka nebyla zrovna ochotna spolupracovat."
"Nebyla...ochotná?"
"Ano, nakonec jsem ji musel vzít do Hyde Parku, abych mohl odvést svou práci správně."
"Prosím?"
"Nakonec to trvalo asi kolem tří hodin. Matka pořád ječela a mávala rukama, těžko jsem se mohl soustředit. Až večer, když se začala blížit tma, a po mých pomůckách začaly skákat veverky, všechno jsem sbalil a odešel."
"Myslíte..jako že veverky běhaly po vašem...pracovním náčiní?"
"Přesně tak. Madam, pokud jste připravená, abychom mohli začít, rozložím si svou trojnožku.."
"Vaší co?"
"Mou trojnožku. Musím si na ní odkládat svůj Canon.."
"Kanon?" vyjekla paní Smithová s očima rozšířenýma děsem.
"Ano, je příliš velký a těžký, abych ho mohl držet dlouho dobu..Madam...Madam? Dobrý bože, ona omdlela!"
"Dobrý den, madam. Přišel jsem kvůli.."
"Oh, není potřeba nic vysvětlovat, očekávala jsem vás. Pojďte dál."
"Vážně? No dobře. Specializuji se ve své profesi na miminka..."
"Přesně v to jsme s manželem doufali. Odložte si a posaďte se...Tak, co takhle začít?"
"Nechte všechno na mě madam. Většinou zkoušíme dva ve vaně, jednoho na gauči, třeba i pár na posteli..Někdy je zábava zkusit i podlahu obývacího pokoje, můžete se opravdu odvázat."
"Podlaha? Vana? Žádný div že u mě a Harryho to nefungovalo."
"No, madam, žádný z mé profese nemůže zaručit, že to pokaždé bude mít skvělý výsledek. Ale pokud vyzkoušíme několik různých pozic, a zachytíme to z takových..šesti sedmi různých úhlů, budete určitě s výsledky spokojena."
"Ale, to je velmi hodně.."
"Madam, je to má práce.Mohl bych být vevnitř a venku během pěti minut, ale to by pak výsledky za nic nestály."
"Jestli jsem si to nemyslela" vzdychla paní Smithová.
Fotograf otevřel svůj kufřík a vyndal z něj album s fotkami miminek.
"Tohle bylo uděláno na vrcholu autobusu v centru Londýna."
"Ach můj bože!" zvolala paní Smithová, zakrývajíc si ústa kapesníkem.
"A tahleta dvojčata šla překvapivě dobře, když vezmete v úvahu, že jejich matka nebyla zrovna ochotna spolupracovat."
"Nebyla...ochotná?"
"Ano, nakonec jsem ji musel vzít do Hyde Parku, abych mohl odvést svou práci správně."
"Prosím?"
"Nakonec to trvalo asi kolem tří hodin. Matka pořád ječela a mávala rukama, těžko jsem se mohl soustředit. Až večer, když se začala blížit tma, a po mých pomůckách začaly skákat veverky, všechno jsem sbalil a odešel."
"Myslíte..jako že veverky běhaly po vašem...pracovním náčiní?"
"Přesně tak. Madam, pokud jste připravená, abychom mohli začít, rozložím si svou trojnožku.."
"Vaší co?"
"Mou trojnožku. Musím si na ní odkládat svůj Canon.."
"Kanon?" vyjekla paní Smithová s očima rozšířenýma děsem.
"Ano, je příliš velký a těžký, abych ho mohl držet dlouho dobu..Madam...Madam? Dobrý bože, ona omdlela!"